Otázky a odpovědi
Jaké jsou zásady pro správnou dilataci sádrokartonových konstrukcí?
Odpovídá ing. Robert Hošek
Hlavní zásady ohledně dilatování konstrukcí Rigips jsou:
- Vždy je nutno respektovat dilatace objektu – hlavní stavební konstrukce. Dilatační posunutí zde mohou dosahovat několika milimetrů až centimetry – v sádrokartonové konstrukci je tedy nelze překrývat plastovou dilatační lištou, obvykle se řeší stínovou spárou v opláštění.
- Vlastní konstrukci Rigips je bez ohledu na hlavní konstrukci objektu třeba rozdělit při dosažení hranic dilatačního úseku – tj. plochy max. 100 m2 nebo přímé délky konstrukce v jednom směru max. 15 metrů.
- Podhledy s plochou větší, než je polovina dilatačního úseku (50 m2), se doporučuje montovat ke stěně dilatačně nezávisle (desky se nešroubují k obvodovým profilům UD).
- Při lepení desek na zdivo či jinou podkladní konstrukci žádné požadavky na omezení velikosti lepeného obkladu stěn (délkové ani plošné) nevznikají.
- Dle nároku na požární odolnost či akustiku je třeba volit jak správné provedení dilatační spáry v jednotlivých konstrukcích, tak i správný detail návaznosti na okolní stavební konstrukce.
Jaký je rozdíl mezi sádrovou a vápenocementovou omítkou?
Na první pohled je rozdíl v hladkosti povrchu, kterým se sádrové stěrky i omítky Rimano odlišují od točeného štuku u vápenných omítek. Tuto vlastnost oceníme hlavně tam, kde sádrokartonové konstrukce, které jsou také hladké, navazují na zděné konstrukce. Při případném zásahu do omítky (např. zapomenuté vypínače apod.) není případná oprava sádrové hlazené omítky poznat. Když se po několika letech užívání rozhodneme malovat a chceme sundat obrazové háčky, zůstane u sádrové omítky dírka jen po hřebíčku, tj. nedojde k odloupnutí části točeného štuku v tomto místě s nutností zapravení hladkou sádrou (cože je opět po vymalování vidět).
Sádrové omítky mají velmi dobrou propustnost vodní páry (ta je stejná jako např. u podkladní cihly a o cca 100% lepší než u vápenocementové omítky). Díky tomu se lépe odvádí nadbytečná vlhkost ze zdiva do interiéru a obráceně, což oceníme nejen v kuchyni a koupelně. Dá se tedy říct, že sádrové omítky regulují mikroklima v místnosti a přispívají k pohodě bydlení. Vezmeme-li v úvahu finanční stránku věci, pak zejména při tenkovrstvých aplikacích na panel, beton, pórobeton apod. například v panelovém bytě vychází použití sádrové stěrky či omítky levněji (cena na m2), než je tomu u „klasické” vápenocementové omítky. A díky hladkému povrchu omítek Rimano je zde také menší spotřeba barvy při malování, a to až o 10%. Nejen alergici ocení daleko menší riziko usazování prachu na hladkých stěnách se sádrovou omítkou.
Suché podlahy Rigidur se prý dají montovat nejen z podlahových dílců, ale i z jednotlivých stavebních desek. Jak se v tomto případě montují?
Jedním slovem: snadno. Na připravený podklad se nasucho položí stavební desky Rigidur (1500 x 1000 mm) tak, aby příčné spáry sousedních desek byly vzájemně přesazeny o minimálně 200 mm. Desky se kladou lícovou stranou dolů. Na první vrstvu desek se v pruzích nanese podlahové lepidlo Rigidur. Vhodná vzdálenost jednotlivých pruhů lepidla od sebe je 100 mm. Na lepidlo se položí druhá vrstva desek lícovou stranou nahoru. Překrytí spár mezi deskami ve vrstvách musí být nejméně 200 mm. Před ztuhnutím lepidla se desky mechanicky spojí pomocí šroubů nebo sponek. Případná konečná úprava povrchu (odstranění přebytečného lepidla, přetmelení šroubů, popř. spár) se provede až po ztuhnutí lepidla. Podlaha je pochozí po vytvrdnutí lepidla, tj. nejpozději za 24 hodin.
Jakou požární odolnost má sádrokartonová deska?
Na takto položenou otázku nelze jednoznačně odpovědět. Sádrokartonová deska je materiál a na něm není požární odolnost definovatelná. Pro materiál je definována zkouška hořlavosti. Na základě této zkoušky mají všechny sádrokartonové desky Rigips prokázánu třídu hořlavosti A - Nehořlavé. Požární odolnost je vlastnost celé konstrukce. Pro jednoduchou ilustraci: sádrokartonová deska se jinak chová na podhledu, jinak na příčce. Požární odolnost se zkouší podle příslušných norem v akreditované laboratoři. Vzorky reálných konstrukcí mají velikost zhruba 3 x 3 m (příčky) nebo 3 x 4 m (podhledy, stropy). Vzorek je ve zkušební peci namáhán simulovaným požárem. Pro zkoušku jsou normou dány hodnoty průběhu teplot a tlaků, umístění a druh teplotních čidel a mnoho dalších parametrů. Při zkoušce jsou pak zaznamenávány hodnoty teplot v různých částech konstrukce, velikost deformací a další údaje potřebné k vyhodnocení a klasifikaci konstrukce. Po dosažení některého z mezních stavů (u sádrokartonových konstrukcí jsou to zejména porušení celistvosti nebo dosažení limitní teploty na neohřívané straně) je zkouška ukončena. Zkušební protokol potom slouží expertům jako podklad ke klasifikaci a certifikaci příslušného konstrukčního dílu.
Jaké sádrokartonové desky je možno použít v koupelně?
V koupelně je z důvodu zvýšené vzdušné vlhkosti nutno použít desky RBI a RFI. Desky RBI jsou impregnované (GKBi) a mají zelený karton a modrý potisk. Desky RFI jsou desky určené pro požární odolnost impregnované a mají zelený karton (GKFi) a červený potisk.
Jakými barvami můžeme natírat sádrokarton?
Pro sádrokartonové povrchy jsou vhodné disperzní barvy na bázi akrylátové nebo polyvinylacetátové disperze aplikované natíráním, válečkováním nebo stříkáním. Optimální je nanášení pomocí válečku.
K povrchovým úpravám nelze použít tradiční hlinkové nátěry a nátěry na bázi vodního skla.
Před nanesením nátěru je vhodné za účelem odprášení a vyrovnání nasákavosti opatřit povrch penetračním nátěrem Rikombi-Grund zředěným s vodou ve vhodném poměru s ohledem na uvažovaný nátěrový materiál. V případech se zvlášť obtížnými světelnými poměry (světlo podél plochy) a pod. je vhodné celoplošné přetmelení.
Jak se u sádrokartonových konstrukcí provádí dilatace?
Dilatace se v sádrokartonových konstrukcích provádí ze dvou důvodů:
- V místech dilatačních spár v nosné konstrukci budovy. V tomto případě je nutno v sádrokartonové konstrukci umožnit stejnou dilataci konstrukce, jakou připouští dilatace v nosné konstrukci objektu.
- Při překročení plošných, popřípadě délkových limitů sádrokartonových konstrukcí: - maximální délka dilatačního úseku přímé sádrokartonové konstrukce je 15 m a maximální plocha dilatačního pole sádrokartonové konstrukce je 100m2.
V těchto případech se neočekávají výrazná vzájemná posunutí dilatačních úseků. Postačí proto pouze přerušení podkonstrukce a sádrokartonového opláštění.
Dále je nutno provést dilataci v místech náhlých změn průřezu, popř. tvaru pohledové plochy (výrazné výškové úskoky u stěn; půdorysné odskoky, náhlé změny půdorysného tvaru u podhledů).
Jak daleko od sebe se upevňují desky šrouby a jaké délky šroubů by se měly používat?
Délka šroubů pro připevnění desek opláštění je dána následujícími zásadami:
- Dřevěná podkonstrukce - hloubka zašroubování šroubu do dřevěného prvku podkonstrukce musí být větší nebo rovna celkové tloušťce opláštění, minimálně však 20 mm.
- Kovová podkonstrukce - hloubka zašroubování šroubu skrz kovový profil musí být nejméně 10 mm.
- u hran opláštěných kartonem nejméně 10 mm
- u řezaných hran nejméně 15 mm
Největší vzájemná vzdálenost upevňovacích šroubů na profilu nebo lati je pro příčky a předsazené stěny 250 mm; pro podhledy a šikmé plochy 170 mm.
O příčku se jedná, pokud úhel mezi vodorovnou rovinou a rovinou konstrukce je větší nebo roven 70°.
Je nutno u podkroví provádět parozábranu?
U konstrukcí podkroví doporučujeme vždy při zateplení parozábranu provést. Běžnou parozábranou pro potřeby sádrokartonových konstrukcí Rigips je fólie PE tloušťky 0,2 mm. Pro zvýšené nároky se používají speciální fólie.
Jak se správně provede na sádrokarton keramický obklad?
Pod keramické obklady se doporučuje při rozteči stojin (CW profilů) 600 mm použít dvojnásobné opláštění z desek tl. 12,5 mm. Při zmenšení rozteče stojin na 400 mm je přípustné pod keramický obklad použít i jednoduché opláštění.
Pro obklad sádrokartonových konstrukcí je možno použít keramické a kameninové obklady, popř. skleněnou mozaiku. Maximální rozměr obkladového materiálu je 300 x 300 mm. Obklad se lepí běžnými obkladačskými lepidly, které jsou deklarovány k použití na sádrokarton. Plocha obkladů se vyspáruje spárovací hmotou, prostupy a rohy se utěsní trvale pružným silikonovým tmelem (ve vlhku s fungicidní úpravou).
Je nutno stěnu před obkládáním izolovat proti vodě?
Samotný keramický obklad nezaručuje dostatečnou ochranu sádrokartonu před kapalnou vlhkostí. Proto v místech, kde je předpoklad ostřikované vody (okolí vany, sprchový kout), je nutné před provedením obkladu aplikovat hydroizolační vrstvu (např. materiál LUGATO-Dusch-Abdichtung). Obzvláště je nutno dbát na řádné provedení detailů napojení a styků jednotlivých konstrukcí.
Je u sádrokartonových desek nějak stanoveno pravidlo jejich kladení?
Při opláštění je nutno dbát na přesazení jednotlivých desek tak, aby nedocházelo k tvorbě tzv. křížových spár. Zároveň maximální velikost přířezu ze sádrokartonové desky je 40 cm.
U příčky je nutno dbát na přesazení spár na jednotlivých stranách příčky a v případě vícenásobného opláštění také na přesazení v jednotlivých vrstvách opláštění. Při provádění opláštění kolem otvorů (zárubně, okna...) je nepřípustné navázat styk desek (spáru) na roh otvoru. Naopak je nutno přesadit desky tak, aby spára probíhala min. 150 mm od rohu.
Při opláštění podhledů se desky montují příčně ke směru montážních profilů. Maximální rozteč těchto profilů je 50 cm a desky jsou vzájemně přesazeny o jedno pole montážních profilů.
Je nutno tmelit všechny vrstvy opláštění?
Ano, jelikož teprve po zatmelení splňuje konstrukce příčky kritéria na ni kladená.
Jak vysoké by měly být profily CW (stojky) u příčky?
Profily CW (stojky) je třeba nastříhat o cca 10 - 15 mm kratší než je světlá výška. Tím je umožněn nepatrný průhyb stropu aniž by byla příčka neúměrně zatížena.
Jak zkracovat kovové profily CW a CD?
Profily je zkracují nůžkami na plech popřípadě elektrickými nůžkami na plech. Není přípustné profily řezat rozbrušovacím kotoučem (flex), neboť teplotou se může poškodit povrchová antikorozní úprava profilů.