Prostorová akustika

I když si to mnohdy neuvědomujeme, jsme takřka nepřetržitě vystaveni působení hluku. A to nejen při práci, v dopravě, ale i ve svém volném čase, jako například při sportu, rodinném životě a vlastně i ve spánku. Četnými výzkumy a studiemi bylo prokázáno, že hluková zátěž např. efektem ozvěny, špatné srozumitelnosti řeči a hluku na pozadí má významný vliv na pracovní výkonnost člověka, ovlivňuje jeho soustředění a přesnost pracovního výkonu. Dlouhodobé vystavení hluku s sebou přináší řadu zdravotních problémů, neboť hluk má vliv i na kvalitu odpočinku, spánku, a dokonce i na dobu a úspěšnost zdravotní regenerace. Na vliv hluku pamatuje i řada zákonných norem (např. Zákon č. 258/2000 Sb. o veřejném zdraví, zákoník práce č. 262/2006 Sb., nařízení vlády č. 148/2006 Sb., kterým je zavedena Evropská směrnice 2003/10/EC, jež stanovuje minimální požadavky na ochranu sluchu zaměstnanců atd.).

Doba dozvuku

Doba dozvuku vyjadřuje vzájemné působení zdroje zvuku a vlastností daného prostoru, přičemž je do hodnocení brán i faktor času. Doba dozvuku je čas, za který se úroveň zvukového signálu sníží na jednu miliontinu původní intenzity. Jinými slovy: doba dozvuku vyjadřuje, jak dlouho je v určité místnosti slyšet „ozvěna“ daného zvuku. Čím je doba dozvuku delší, tím déle je slyšet ozvěna. Je-li například doba dozvuku příliš krátká, je místnost přetlumená a sluchový vjem je zhoršen. Podle velikosti daného prostoru a účelu jeho využití se optimální doba dozvuku liší. Norma ČSN 73 0527 udává optimální hodnoty pro veřejné prostory, prostory pro kulturní účely a prostory ve školách. Pro ostatní prostory nejsou normové hodnoty dosud stanoveny, nicméně ze zkušenosti lze optimální doby dozvuku odvodit. Například zatímco pro odpočinek v obývacím pokoji je vhodná doba dozvuku v rozmezí 0,4–0,8 s, pro poslech varhanní hudby v kostele může být optimální doba dozvuku až 1,5–2,5 s.

(Celková ekvivalentní pohltivá plocha A je součet ekvivalentních pohltivých ploch jednotlivých materiálů v daném prostoru podle vztahu A = ∑ αi x Si, kde αi je činitel zvukové pohltivosti a Si je plocha i-tého materiálu použitého v interiéru.)

Pro většinu běžných místností dává uvedený vztah dostatečně spolehlivou hodnotu. Objem místnosti je většinou dán a nelze jej měnit. Proměnným faktorem tedy zůstává „naladění“ pohltivých ploch. Výslednou požadovanou dobu dozvuku lze ovlivnit celkovou mírou pohltivosti (hodnotou α) jednotlivých použitých materiálů, volbou jejich typu a velikostí jejich plochy. Cílem je zvolit pro interiér takovou skladbu materiálů, aby výsledná doba dozvuku dosáhla požadované úrovně a byla v celém frekvenčním rozsahu rovnoměrná.

Neexistuje „dobrá“, nebo „špatná“ pohltivost materiálu. Proto také neexistují žádné normové požadavky na pohltivost jednotlivých ploch, kromě pojmu „širokopásmový absorbér“ (αw=0,85).