Nejčastější dotazy - Montážní postupy a doporučení

Sádrokartonová příčka – jednoduchá, rychlá a při správném provedení akusticky a protipožárně účinná konstrukce. V některých případech je daleko účinnější než jiné technologie. To všechno může příčka ze sádrokartonu splňovat při správném namontování. Setkáváme se s porušeními montážních pravidel, kdy může dojít k úplnému ztracení odzkoušených vlastností či porušení statiky konstrukce.

• Prvním krokem při montáži příčky je vyměření a následná montáž obvodových vodorovných UW profilů a svislých CW profilů. Tyto obvodové profily jsou přímo v kontaktu s nosnou konstrukcí. Aby nedocházelo k přenosu hluku, je potřeba profily podlepit pěnovým napojovacím těsněním. Tento krok je často opomíjený, jelikož to ‘‘není vidět‘‘, ale po montáži to bude rozhodně slyšet.
• Stojiny (CW profily) se ve většině případů nespojují s obvodovými UW profil Při spojení těchto dvou profilů k sobě zamezíme možnosti pohybu a dilataci konstrukce. (Výjimkou je prostor kolem otvoru v sádrokartonové příčce, toto místo je potřeba zajistit, a proto se např. kolem dveří UW profil s CW profilem spojuje např. perforačními kleštěmi.)
  
• Montážní profily (stojiny) jsou u příčky profily CW, které se vyrábí v několika délkových rozměrech. Příčky mají různé výšky, a někdy je tedy nutné profily napojit. V tom případě musíme vytvořit příložku, která se dá provést více způsoby. Dutina u napojení C se velmi často nevycpe minerální izolací a vzniká akustický most.

• Chyby při vkládání minerální izolace. Izolace by měla být vždy vložena celoplošně bez mezer a s případným vyvázáním podle typu izolace. Přečtěte si článek Kdy je nutné izolaci zajistit.
• Při montáži opláštění se desky orientují vždy na výšku ke svislým CW profilům. Používání zbytků desek na opláštění příčky je možné, ale je nutné dodržet minimální šířku přířezu, aby nedošlo k narušení celistvosti konstrukce. Používá se přířez s minimální šíří 400 mm a neměly by být dva přířezy vedle sebe ani nad sebou, aby nedocházelo ke vzniku křížových spár.

• Desky opláštění by neměly být montovány ,,na doraz“ k obvodové konstrukci. Správně by měla vzniknout mezera po obvodu celé konstrukce 5 – 10 mm, kterou je možné po montáži dotmelit. Přečtěte si článek Jak na zapravení rohů a koutů, aby nedocházelo k praskání.

Veškeré montážní zásady jsou uvedené v Montážní příručce sádrokartonáře.

V případě většího poškození povrchu sádrokartonové desky (díry v sádrokartonové desce), kdy už si nevystačíme s pouhým přetmelením poškozeného místa, není problém opravit opláštění následovně:

1. krok

Vezmeme kus sádrokartonové desky Rigips stejné tloušťky, jako je deska, kterou je třeba opravit. Rozměrově bude o něco větší, než je poškozené místo. Na poškozeném místě opláštění vyznačíme obvod nového kusu desky.

2. krok

Vyřízneme nebo vypilujeme desku podle vyznačeného obvodu nového kusu a šetrně vyjmeme poškozené místo. Hrany ve výřezu opravované desky a hrany na novém kusu desky upravíme tak, aby vytvářely spáry ve tvaru V.

3. krok

Do dutiny vložíme a přišroubujeme k sádrokartonové desce dvojici CD profilů, event. dřevěných latí. Pro připevnění profilů nebo latí použijeme vhodné vruty.

4. krok  

Nový připravený kus sádrokartonové desky připevníme vhodným vrutem (dle typu sádrokartonové desky) k CD profilům nebo k dřevěným latím.

5. krok

Spáry vyplníme spárovacím tmelem Rigips (Rifino Top, Super) nebo pastovým tmelem ProMix Mega a necháme vyschnout.

Poté v oblasti spár naneseme tmel, vložíme do tmelu výztužnou pásku a opět přetmelíme.

6. krok  

Nakonec opravené místo finálně přetmelíme a po vyschnutí tmelu přebrousíme. Pro finální tmelení je vhodné použít větší hladítko.

Takto opravené místo po vymalování nikdo nepozná a konstrukce nebude v žádném ohledu oslabena (akustika, odolnost apod.).

Sádrokartonové příčky jsou složené z tenkostěnných profilů a opláštění. Dodatečné zatížení konstrukce závisí na obou těchto konstrukčních částech, tj. musíme při návrhu zohlednit:

1. únosnost profilů v závislosti na jejich rozteči a excentricitě
2. druh a únosnost opláštění v závislosti na kotvícím prvku

Ad 1) Únosnost profilů v závislosti na jejich rozteči a excentricitě

Při zavěšování břemen do sádrokartonové příčky je potřeba znát parametry SDK konstrukce (tloušťku opláštění a rozteč CW profilů) a rozměry zavěšovaného břemene (hloubku, výšku – minimálně 300 mm, šířku).  S ohledem na to zjistíme, kolika kg můžeme dodatečně přitížit 1 m délky konstrukce.

Příklad: Konstrukce příčky:

• Jednoduché opláštění 1 x tl. 12,5 mm
• Rozteč CW profilů 313 mm
• Dodatečné zatížení tj. zavěšená kuchyňská skříňka o výšce 300 mm a hloubce 400 mm.
• Excentricita ‘‘e‘‘ = 200 mm

Hloubka kuchyňské skříňky nám určí excentricitu = ‘‘e‘‘ v tabulce. Excentricita je odstup těžiště (polovina hloubky skříňky).

Konstrukce samotná nám tedy unese na jeden metr délky 118 kg.

Ad 2) Druh a únosnost opláštění v závislosti na kotvícím prvku

U únosnosti opláštění hraje velkou roli druh opláštění, kotvící prvek a parametry zavěšovaného břemene.

Příklad: Konstrukce příčky:

• • Jednoduché opláštění 1 x Habito H 12,5 mm
  • Kotvící prvek Molly kotva
  • Dodatečné zatížení tj. zavěšená kuchyňská skříňka o výšce 300 mm a hloubce 400 mm.
  • Excentricita ‘‘e‘‘ = 200 mm
    

Únosnost desky Habito H na jeden kotevní bod je 108 kg. Oproti tomu obyčejná bílá deska RB(A) unese při stejných parametrech 35 kg.

Další značnou výhodou desek Habito H je, že jsou desky zároveň impregnované a protipožární. Při rekonstrukci např. bytového jádra, je tedy možné mít na příčku z jedné strany zavěšenou kuchyňskou linku, a zároveň může být druhá strana příčky v koupelně. Podívejte se na podrobnější informace k vysokopevnostní desce Habito H.

Na tomto modelovém příkladu jsme zjistili, že při použití vysokopevností desky Habito H můžeme na jeden metr sádrokartonové příčky zavěsit až 118 kg, při použití kovové Molly kotvy.

Na našich webových stránkách je ke stažení Montážní příručka sádrokartonáře, kde jsou limitní hodnoty zatížení a podrobné montážní návody.

Pokud máte hlučného souseda, slyšíte televizi nebo konverzaci, týká se Vás problematika vzduchové neprůzvučnosti. Tento problem, který vyžaduje odhlučnění stěn a stropu je stále aktuálnější. Nedostatečné nebo chybějící izolace stropních konstrukcí totiž dávají možnost přenosu nechtěného hluku. Abychom zlepšili vzduchovou neprůzvučnost odhlučnili tak místnost, je potřeba postavit hluku do cesty překážku a tak zamezit jeho přenosu.

Málokdo si uvědomuje, že nežádoucí hluk nás pronásleduje i v místnostech samotných a je možné, jej více či méně sofistikovanými řešeními úspěšně eliminovat. To, co významně ovlivňuje hladinu zvuku v místnosti, je prostorová akustika. Prostorová akustika hodnotí šíření zvuku v uzavřených prostorech. Sledování parametrů prostorové akustiky je důležité zejména v místnostech sloužících pro přednes mluveného slova a hudby, v místnostech sloužících pro záznam zvukového signálu a v dalších vybraných prostorech, kde je důležité zajištění dostatečné srozumitelnosti řeči.

Rigips má pro Vás akustické řešení

U podhledů je ve většině případů limitující výška svěšení, nicméně je nutné zmínit, že vzduchová neprůzvučnost je vlastností celé konstrukce. Pouhé nalepení sádrokartonových desek nebo minerální izolace na stávající konstrukci by nemělo žádný efekt.

V případě odhlučnění stropní konstrukce v panelovém domě doporučujeme dvě varianty. Rozhodujícími faktory jsou rozměry a světlá výška místnosti.

1. Odhlučnění stropu pomocí samonosného podhledu

• pro místnosti s rozponem. 4800 (rozpon = je rozměr jedné strany místnosti),
• tloušťka konstrukce je minimálně 62,5 mm,
• bez kotvení do stropní nosné konstrukce,

2. Odhlučnění stropu pomocí zavěšeného podhledu

• přímo montovaný nebo dvouúrovňový rošt,
• rozměr místnosti není nijak limitující,
• kotvení do nosné konstrukce stropu

Podrobný popis těchto konstrukcí najdete v  článku: DRUHY SDK PODHLEDŮ

U všech variant doporučujeme do dutiny podhledu vložit minerální izolaci o objemové hmotnosti 15 – 40 kg/m³ (např. Isover AKU) a vyplnit s ní optimálně 2/3 dutiny podhledu (pro správně převazby, se doporučuje izolaci vkládat ve dvou vrstvách).

Na opláštění doporučujeme používat Modré akustické sádrokartonové desky. Oproti běžným sádrokartonovým deskám má tento náš výrobek upravené sádrové jádro pro lepší akustický účinek, tedy lepší odhlučnění místnosti. Je protipožární, obsahuje technologii Activ‘Air a zároveň se dá pořídit i v impregnované variantě, ideální do koupelny.

V neposlední řadě je důležité zmínit, že velmi záleží na provedení dané konstrukce. Absence pěnového napojovacího těsnění na obvodových profilech, prostupy a příliš velké spáry mohou způsobit znatelné zhoršení akustických vlastností. Stáhněte si naší Montážní příručku sádrokartonáře a zjistěte, jak správně namontovat akustické podhledy a tím skvěle odhlučnit jakoukoliv místnost (kapitoly 1 a 4).

Stará bytová jádra jsou dnes v již nevyhovujícím stavu. Se systémem suché výstavby Rigips zvládnete rekonstrukci bytového jádra sami, rychleji než zděnou cestou a s lepšími akustickými výsledky. Celé jádro lze nahradit jedinou sádrokartonovou příčkou, která na jedné straně nese skříňky kuchyňské linky a na straně druhé obklady ve sprchovém koutě.

Podkonstrukce a opláštění

Před realizací příčky je třeba dopředu znát rozměry a hmotnost budoucích závěsných skříněk. Dle těchto informací přizpůsobíme podkonstrukci a opláštění tak, aby měla příčka dostatečnou únosnost.

Podkonstrukci tvoří svislé tenkostěnné ocelové profily R-CW a vodorovné R-UW. Nejlepší volbou opláštění pro rekonstrukci bytového jádra je vysokopevnostní deska Habito® H, která je protipožární, akusticky účinná a má impregnované jádro proti vlhkosti. Do desky je možné kotvit břemena přímo, bez předvrtání, vrutem do dřeva.
Při požadavku na vyšší únosnost, zvolíme kovovou kotvu Molly.

V tabulce níže vidíme, jak tloušťka opláštění a rozteč profilů s ohledem na odstup těžiště ,,e‘‘ ovlivňuje maximální zatížení jednoho metru příčky.

Máme-li skříňky s hloubkou 400 mm, je odstup těžiště ,,e‘‘ 200 mm. V případě opláštění deskou 12,5 mm a roztečí svislých profilů R-CW 625 mm, je maximální dovolené zatížení jednoho metru 55 kg. Běžné skříňky mají hmotnost zhruba 20 kg, to znamená, že skříňky můžeme naplnit dalšími 25 kg. Pokud bychom potřebovali větší a těžší skříňky můžeme redukovat rozteč profilů R-CW až na 313 mm, čímž docílíme maximálního zatížení jednoho metru příčky až 118 kg.

Povrchová úprava

Sádrokartonové desky Habito® H se tmelí standardně jako jiné desky. Plochy, které budou viditelné a nebudou opatřeny obkladem, je možné tmelit bez broušení v kvalitě Q3 pomocí tmelu Rifino Top. Po této úpravě se před malbou nemusí penetrovat, ale rovnou přistoupit k malbě. Celoplošné stěrkování se pod obklady nedoporučuje.

Lepení obkladu je možné cementovými lepidly, například Weberfor flex na předem napenetrovaný povrch nátěrem Weber podklad A.

Všechny sádrokartonové desky (včetně protipožárních) a sádrovláknité desky Rigidur mají z důvodu vázané krystalické vody v sádrovém jádře max. limitní zatížení teplem.

Dlouhodobě mohou být tyto desky vystaveny teplotě max. +45°C a krátkodobě po dobu 1 hod. 60°C. Proto nejsou desky na bázi sádry vhodné do prostor s vysokou povrchovou teplotou jako je např. obestavba krbové vložky.

Odpověď na takto obecnou otázku není jednoduchá. Vždy záleží na konkrétním poškození, na době zatopení, na vodě, která do objektu natekla a podobně. Přesto se Vám pokusím dát obecnější odpověď.

Desky je nutné vyměnit v případě:

• zasažení vodou kontaminovanou nebezpečnými látkami,
• zasažení hnilobou a plísní na rubové nebo lícové straně,
• jsou-li nesoudržné (např. oddělení papíru od sádrového jádra),
• prohnutí či vyboulení, a pokud neodpovídají požadavku na rovinnost dle technologického předpisu Rigips.

Profily je nutné vyměnit v případě:

• zasažení korozí (protože jsou z hlediska statiky hlavním nosným prvkem konstrukce),
• jiného mechanického poškození.

Minerální izolaci je nutné vyměnit v případě:

• trvalé deformace,
• plísně,
• zda je jiným způsobem poškozena tak, že by mohla negativně ovlivnit akustiku a požární odolnost konstrukce.

Připevňovací prostředky je nutné vyměnit:

• pokud jsou zasaženy korozí.

U obkládání sádrokartonových konstrukcí Rigips jsou tři systémově zkoušené varianty.

1. Použití dvojitého opláštění s roztečí stojin (CW profilů) po 625 mm.
2. Použití jednoduchého opláštění a redukované rozteče stojin (CW profilů) po 400 mm.
3. Použití jedné desky RigiStabil (DFRIEH2) se standardní roztečí (CW profilů) po 625 mm. Omezení: maximální rozměr obkladu 400 x 400 mm.

Sádrokartonové desky musí být dopředu před obkládáním napenetrovány, pro penetraci doporučujeme produkt Weber podklad A.

Po potřebném vyzrání penetrace je nutné na plochy přímo ostřikované vodou nanést hydroizolační stěrku např. Weber Akryzol.

Pro lepení obkladů se doporučuje používat kvalitní flexibilní lepidlo, vždy je nutné u výběru lepidla zohlednit rozměry obkladů.  Pro standardní rozměr obkladů doporučujeme na SDK konstrukce lepidlo WeberFor Flex.

Spáry šíře 1-15 mm doporučujeme vyplnit spárovací hmotou Weber Color Premium.

Tyto zásady a doporučení platí v případě obkládání standardními rozměry obkladů např. 300 x 600 mm a váze 30 kg/m².

Porovnejte si tři metody ošetření vnitřních koutů.

1. Námi nejosvědčenější variantou je zatmelení spoje pomocí pásek Habito Flex nebo AquaBead Flex PRO. Tyto pásky mají speciální kopolymerové jádro, díky kterému velmi dobře přenášejí pnutí v konstrukci a nedochází k praskání ve spojích.

Páska Habito Flex je papírová páska, která se vkládá do tmelu. Na plochu ošetřovaného místa se nanese větší vrstva tmelu, pro rovnoměrnou vrstvu se stáhne zubatým hladítkem, a vloží se páska Habito Flex (Dřívější název pásky NO COAT). Podívejte se na kompletní návod, jak aplikovat pásku Habito® Flex.

Oproti tomu páska AquaBead Flex PRO pracuje na principu poštovní známky.  Na jedné její straně je už z výroby nanesená vrstva lepidla, která se vodou aktivuje a páska se do koutu přilepí. Po zaschnutí lepidla se páska přetmelí, aby nebyly viditelné spoje.

Pro správnou aplikaci doporučujeme používat pro obě dvě pásky speciální aplikační válečky, které pásky pomohou dobře přitlačit k podkladu.

2. Druhou variantou řešení je standardní aplikace tmelu do vzniklé spáry (5-10 mm), následné vložení skelné bandáže a přetmelení sádrovým tmelem společně s akrylovým. Toto řešení se využívá v případě, že stěnu, ke které napojujeme podhled, už máme omítnutou a nemůžeme do těchto míst zasahovat s povrchovou úpravou.

3. Posledním způsobem je klasické použití akrylového tmelu. Toto řešení je poměrně běžné v případě, že se desky montují na těsný sráz (spára do 2 mm), ale díky vlastnostem akrylu není zcela efektivní, jelikož po pár letech vyschne a vypraská.

Volba konstrukčního systému z tenkostěnných ocelových profilů záleží zejména na výšce střešního podhledu a na náročnosti montáže.

Volbou konstrukčního systému lze ovlivnit i požární odolnost. Jelikož jsou požární konstrukce samostatnou kapitolou, budeme zatím řešit pouze podhledy, které plní zejména funkci estetickou.

Základní rozdělení:

1. Profily HUT

Tato podkonstrukce se používá v případě požadavku na minimální svěšení podhledu (např. z důvodu světlé výšky místnosti). Celkové svěšení podhledu včetně desky opláštění je u této varianty 28 mm. Drobná nevýhoda tohoto systému je nutnost aplikace na zcela rovný podklad (strop), jelikož jsou profily uchyceny do stropní konstrukce na přímo (bez závěsu) a není tedy možné výškové vyrovnání profilů.

2.Profily CD v jedné úrovni a v jednom směru

Tento systém se požívá v případě výšky svěšení 40 – 150 mm (včetně 1 desky opláštění). Výhodou oproti křížové konstrukce je zejména úspora použitého materiálu (je zapotřebí o cca 50% méně profilů CD a dále se zde nevyužívají křížové spojky). Drobnou nevýhodou je naopak vyšší pracnost montáže, jelikož je zapotřebí vzájemně spojit profil CD a přímý závěs / stavěcí třmen a to vždy pomocí 2 vrutů typu LB (z každé strany 1 ks).

3. Profily CD v jedné úrovni – křížová konstrukce

Tato konstrukce je využívána naprosto minimálně, jelikož je výhodná pouze v případě konkrétních požadavků (ne zcela běžných). Volba bude výhodná v případě nutnosti svěšení o více jak 150 mm (včetně 1 desky opláštění) a zároveň v případě požadavku na zachování volného prostoru v dutině podhledu pro vedení různých rozvodů (nejčastěji VZT). Velkou nevýhodou je velmi vysoká pracnost montáže (každý montážní profil se krátí na délku 69 nebo 94 cm + vzájemné napojení montážního a nosného profilu je nutné provádět 2 ks spojek).

4.Profily CD ve dvou úrovních – křížová konstrukce

Jedná se o nejčastěji používanou konstrukci SDK podhledů Rigips. Používá se stejně jako předchozí varianta v případě svěšení od 150 mm (maximální výška svěšení není omezena). Hlavní výhodou je nejrychlejší montáž z uvedených konstrukčních systémů.

Tři nejčastější dotazy k požární odolnosti sádrokartonových konstrukcí v rodinném domě?

1. Může koncový zákazník montovat podhled Rigips s požární odolností?

Požárně odolné konstrukce Rigips musí být ve smyslu vyhlášky MV č.246/2001 Sb. montovány odborně způsobilou firmou, jejíž způsobilost byla potvrzena certifikátem divize Rigips s platností na 3 roky. Pokud tedy nemá koncový zákazník platný potřebný certifikát (jedná se o většinu řešených případů), montáž nesmí provádět (hrozí komplikace při kolaudaci, kde je certifikát kontrolován). Zkontrolujte si platnost certifikátu.

2.Kde naleznu požadavky na požární odolnost jednotlivých konstrukcí v objektu?

Každý objekt je z hlediska požární bezpečnosti posuzován individuálně a neexistuje jednoduchá pomůcka pro určení požární odolnosti. Dokument posouzení se jmenuje Požárně bezpečnostní řešení stavby (zkratka PBŘ), které zpracovává běžně požární specialista. Z PBŘ následně vyplynou požadavky na požární odolnost stavebních konstrukcí, dle kterého je následně možné již navrhnout / doporučit vhodnou sádrokartonovou konstrukci Rigips.

3. Jakou má požární odolnost protipožární deska a kde najdu další informace k požárním konstrukcím Rigips?

Samotnou SDK desku není možné klasifikovat z hlediska požární odolnosti (lze deklarovat pouze třídu reakce na oheň), jelikož se jedná o vlastnost, kterou je možné posuzovat pouze v rámci celé konstrukce (deska + podkonstrukce + případně izolace). Všechny odzkoušené konstrukce, které jsou v současné době platné, jsou uvedeny v Katalogu požárně odolných konstrukcí Rigips. V tomto katalogu jsou dále základní informace k této problematice. Kromě návrhu vhodné konstrukce je zapotřebí provést správně samotnou montáž, která je podrobně popsána v Montážní příručce sádrokartonáře a zároveň je vysvětlována při certifikačním školení firmy.

Při volbě vrutů pro uchycení sádrokartonových desek Rigips se rozhodujeme dle typu desky, tloušťky opláštění a typu podkonstrukce.

Délka vrutů pro připevnění desek opláštění je dána následujícími zásadami:

Dřevěná podkonstrukce – hloubka zašroubování šroubu do dřevěného prvku podkonstrukce musí být větší nebo rovna celkové tloušťce opláštění, minimálně však 20 mm (tato zásada neplatí pro nosné stěny dřevostaveb).

Kovová podkonstrukce – hloubka zašroubování šroubu skrz kovový profil musí být nejméně 10 mm.

Typy vrutů pro připevnění různých typů desek:

• Vruty TN – pro uchycení desek RB(A), RBI(H2), RF(DF), RFI(DFH2) do tenkostěnných profilů (CW / CD) nebo dřevěných latí
• Vruty TUN – pro uchycení desek RigiStabil (DFRIEH2) a Modrých akustických desek MA(DF), resp. MAI(DFH2) do tenkostěnných profilů (CW / CD) nebo dřevěných latí
• Vruty UMN – pro uchycení desek Habito H do tenkostěnných profilů (CW / CD) nebo dřevěných latí
• Vruty Rigidur – pro uchycení desek Habito H do tenkostěnných profilů (CW / CD) nebo dřevěných latí
• Vruty TX – pro uchycení SDK desky do jiné SDK desky (je možné pouze v případě podkladní desky Rigidur nebo Habito H)
• Vruty TB – pro uchycení všech typů desek Rigips do zesílených profilů (UA) s výjimkou desek Glasroc H
• Vruty GOLD TB– pro uchycení desek Glasroc H do zesílených profilů (UA). Zde najdete technické vlastnosti desky Glasroc H.
• Vruty Hydro TN – pro uchycení desky Glasroc H do tenkostěnných hydroprofilů (hydroprofil CW / hydroprofil CD)